TRAVEL PHOTOS - LANDSCAPE PHOTOGRAPHY - MOUNTAINS ADVENTURES - STOCK PHOTOS

                                                EGYPT

          Egyptská arabská republika

         Tentokrát Vás moje cesta zavede do Egypta. Vydáváme se na Sinajský poloostrov prozkoumat vyprahlou poušť, do Sinajských hor  a k nejkrásnějšímu podmořskému ráji  na světě, k Rudému moři.

                      

         SINAJSKÝ POLOOSTROV   •   SHARM  EL-SHEIKH

 

     Sinajský poloostrov se nachází na rozhraní africké a asijské pevniny. Od nepaměti tvořil spojnici mezi kulturami Severní Afriky a Blízkého východu. Pro faraonský Egypt byla Sinaj důležitým zdrojem mědi a polodrahokamů. Přes Sinaj vedla cesta Mojžíšova lidu z egyptského útlaku do země zaslíbené a tak se již od dob Mojžíšova putování stal Sinaj nedílnou součástí Svaté země.

     Tento trojcípý poloostrov je z geologického pohledu součástí Afriky, ale z geografického je součástí Asie. Od obou kontinentů je oddělen zálivy Rudého moře. Z jihovýchodu Akabským zálivem a ze západu Suezským zálivem. Převážná  část poloostrova je pokryta pouští a skalnatými horami, které tvoří Sinajské pohoří. Nejvyšší je hora Sv. Kateřiny - 2.637 m.n.m. O něco málo přesahuje svou výškou sousední horu Sinaj, známou jako Jabal Musa - Mojžíšova hora. Podnebí je tu typické pouštní, suché a teplé s velkými rozdíly mezi dnem a nocí. S ohledem na členitý horský terén může se rozdíl denních a nočních teplot pohybovat v extrémních případech i přes 20 stupňů celsia.

 

                                      RUDÉ MOŘE  •   RED SEA

               Cesta za teplem ...

     Perfektní nálada mezi mnou a hochy panuje na letišti pouze do té doby, než zmizí  zásoby námi přivezených piv a zprávou, že odlet do Egypta  se posouvá až do časných ranních hodin.

     Nevyspání se a nervozita z cesty se promítají do určitých negativ, která nechci specifikovat. Odměnou za vytrpěnou noc je nám krásná viditelnost. Ovšem až od přeletu nad deltou Nilu a Suezským průplavem. Z obrovské výšky vidíme i egyptské pyramidy. Kouzelná souhra barev je fascinující ! Tmavě modrá barva moře nádherně kontrastuje se sytě oranžovou barvou krajiny. Netrvá to dlouho a letadlo se stáčí prudce doleva. Plachtíme pomaloučku dost nízko nad národním parkem Ras Mohammed, který je fantasticky nasvícen poledním sluníčkem. No to je nádhera ! Jako někde v Pacifiku nad korálovými ostrovy. " Sem musíme zajet! Koukej na tu nádheru ! ", povídám Petrovi.  Škoda, že při přistání nemůžeme fotit. I když ...

      Bum ! Bum !  Dost tvrdě jsme dosedli na zem. Tak co nás tu asi čeká ? Honí se mi hlavou. Kupodivu opět naše putování začíná váznout. Koná se tu slet ropných magnátů, aby rozhodli o tom, zda pustí ropu na západ a nebo ne a za kolik. Ale to je nám úplně jedno za kolik. Hlavně ať už nás konečně pustí z letadla ven. Stojíme tu už dost dlouho. " Jééé ...! Vidíš ?  V tom džípu sedí Arafat, poznal jsem ho", říká Petr.  " Jo. To je možný.  Ale mě se nelíbí ty kulomety mířící přímo na nás ", odpovídám. Je tu dusno a malé děti pláčí. Tak co se bude dít ? Jako zázrakem nám povolili rychle opustit letadlo.  Za doprovodu vojáků míříme do odbavovací haly. Vypadá to tu jako ve včelím úlu. Agenti na nás koukají, jako kdyby přiletěla posádka teroristů ...

     ... na informacích nás čeká místní agent. Podává informace v moravštině ( působil v oblasti kolem Prostějova ). Líbí se mi jeho slovní výtvory. Vyvolávají u mně neutichající smích. Říká, že si máme zavčas obstarat léky na  " sračku ". Tak prý tomu Češi říkají. Dostanete ji tu všichni. Je to tzv. Faraonova kletba. A nejlepším lékem na ni je " Antinal ", říká. Naše léky prý na ni nezabírají. No dobrá. Tak se tu posereme všichni. A bude ... 

 

            Rozkvetlé podvodní zahrady

                                         NEAR CORAL GARDEN
 

      ... na to, že je konec února je tu přes den poměrně dost teplo. Zato voda má jen kolem 18 stupňů. Z prvního skoku do moře mi naskákala obrovská husí kůže. Brrr ! Asi by to chtělo neoprén. Ale není, tak co ? Jdeme na to. Nasazujeme ploutve a šnorchl a vyrážíme směrem k bariéře. Koukám, že tu jsou koráli zničení a mrtví. Je to hrůza co tu ti lidé dělají. Tak pro dnešek by to stačilo. Musím ven z vody a ohřát se na sluníčku. Zuby mě cvakají a nemohu to zastavit.

      Tak a je tu druhý den a my se vydáváme dál. Plaveme asi 500 metrů podél bariéry. Petr mě navádí nad malé kaňonky a různá překrásná zákoutí. Koukám jako blázen.  Ze dna tu vystupují trsy různě zbarvených korálů. Je tu spousta nových druhů ryb, které jsem ještě neviděla. Fantastičtí černobíložlutí klauni se okamžitě ukrývají do bezpečí žahavých chapadel sasanek. Vidíme dokonce malou murénu jak ladně vklouzla do své jeskyně. Wow ! Z hadů mám děs ! Těsně před očima se promenádují maličké rybky, ale místy jsou tu i pořádný kusy. Paráda !  Cestou míjíme různě pohybující se lidské tvory. Vypadají jako bubáci. No ..., asi tak jako my pod vodou. Začíná to se mnou podezřele houpat. Asi je v blízkosti nějaká loď. Jasně ! Mám šnorch plný vody. Stejně je to divné, že jsem doposud nevystrčila hlavu nad vodu. Jsme tu již pěkně dlouho. Dostáváme se do finále. Pod námi obrovská hloubka a my se dostáváme do střežené oblasti " blízkých korálových zahrad ". Tak to je nářez !  Nemohu se vynadívat. Je to jako rozkvetlá zahrada ale pod vodou. Napadá mě, zda je toto všechno vůbec možné. Mám z toho nepopsatelnou radost. Petr na mě dělá posunek, že poplaveme k molu a půjdeme ven. No, ani se mi moc nechce. Ale jsem již dost prochlazená a tak se pomalu blížím k žebříku. Z posledních sil a to jich už moc nemám, se vytahuji na molo. Mám pocit, jako bych před chvílí objevila Ameriku. Tak toto byl opravdu můj nejsilnější zážitek !!!

 

                            Pouť do centra Sinaje

                                 •  SINAI DESERT 

 

     Je šest hodin ráno místního času a my vyrážíme na cestu do centra Sinajské pouště ke známému a nejstraršímu křesťanskému klášteru na světě, ke klášteru Svaté Kateřiny. Přijíždí řidič s průvodcem, který se představuje jménem Mimo. Vypadá celkem dobře, ale vozidlo se mi moc nelíbí. Je to takový postarší džíp. No uvidíme, co kluci včera dojednali za překvapení. " Tak nastupujte ! ", vybízí nás Mimo. Koukám, že je nás víc, než je tu míst k sezení. No nevadí. Nějak se sem natlačíme. Máme veselou náladu a to se Egypťanům líbí. Smích a zábava mě však po půl hodině přechází. Začínáme se zde dusit výfukovými plyny. Otevírám okno, ale moc to nepomáhá. Dostávám neutišitelný záchvat kašle. " Do prdele !", ulevuji si. Nadávají však všichni. Mimovi to dochází a tak na prvním větším odpočívadle nás vyzývá k přestupu do zájezdového autobusu. Jsem mu vděčná, že to takhle vymyslel. Průvodci jsou kamarádi a tak se domluvili, že spojí dvě skupiny dohromady. Odjíždíme. Konečně teprve teď začínám vnímat překrásnou okolní pouštní krajinu. Má fascinující červenooranžovou barvu.

      ... Opouštíme údolí, arabsky " WADI", a postupně klikatou cestou stoupáme dále do hor. A poměrně rychle, poněvadž řidič našeho mikrobusu má stále nohu na plynu až na doraz. Kolem poledne přijíždíme na parkoviště v horách. Vystupujeme. " Proč je tu tolik těch policajtů ? ", ptám se Petra. To víš, pořádek musí být. Mimo ( to je ten gájd) nás vede na cestu, po které se dostáváme asi po dvaceti minutách konečně ke klášteru. Ten se nachází ve výšce 1.570 m.n.m. Jsou tu již davy lidí, kteří se tlačí ke vstupní bráně. A my jdeme také. Tlačí nás do zad další a další návštěvníci. Prohlížíme si nádherné oltáře, staré ikony a kolekci prastarých knih. Klaním se u pozůstatků Sv. Kateřiny a v duchu si vzpomínám na modlitbu o Sinaji. Zkoumáme zajímavou stavbu kláštera a procházíme kolem kaple hořícího keře. V místě tohoto tzv. biblického zázraku  zde nechala v r. 330 císařovna Helena postavit kostel. 

     ...  škoda, že tu nemůžeme zůstat přes noc. Chtěla bych vystoupit na Mojžíšovu horu a čekat tam na východ sluníčka. To by byl můj sen. Ale nejde to. A tak vystupujeme vysoko nad klášter, abychom se porozhlédli na okolí. Hory tu mají tvary jako by byly z jiné planety. Fascinující podívaná !

 

                         Sladké vůně vodních dýmek ... 

 

     jóóó ...  vodní dýmky. To tu letí. Egypťané říkají vodní dýmce " Šíša ". Kouřit vodní dýmku patří ke zdejšímu koloritu. Domorodci sedící na koberci a kouřící dýmku jsou vidět na každém kroku. Nepracují. Jen tak klábosí, popíjejí a koukají se po kolemjdoucích cizincích. Line se od nich neskutečně omamná sladká vůně. Ale mě to moc nevoní. Točí se mi z toho hlava. Při prvním večerním korzování jsem se musela dokonce vrátit na hotel, protože se mi z toho udělalo špatně a bylo mě na zvracení. Asi na to mám nějakou alergii. Zpočátku mi to nevadí, ale jak se trošku víc nadechnu, tak je to tu zase. A to podotýkám, že tu šíšu nekouřím !!!

     ...  našim hochům se šíša včera tak zalíbila, že si ji dva koupili domů. Sedli si  s ní večer na balkon a postavili ji doprostřed stolu. Bavili se, hulili a popíjeli skoro až do ranních hodin. No, a pak šli spát ...  Jaké je čekalo ráno překvapení ?  Ve stole byla  díra jak vrata a fajfka ležela pod stolem. Naštěstí nerozbitá. Plastový stůl prostě nevydržel a rozžhavená nádoba se jím protavila.

 

                         Limuzíny, egyptský prezident a Starý Sharm ...

 

        ...  Cestou na smluvené místo k odjezdu do starého Sharmu se dostáváme do prekérní  situace. Ta nastává, když za sebou uslyšíme obrovský rachot motorů vojenských džípů. Co se tu pro boha děje ?  Zastavujeme se a koukáme, jak projíždějí přímo kolem nás. Z každého auta trčí hlavně kulometů. Jsme asi přímými svědky  nějakého převratu, nebo co. Myslíme si. A řeknu Vám, že to není moc příjemný pocit, být zde a teď. Projelo kolem asi pět džípů a nyní vidíme přijíždět tři dlouhé černé limuzíny. Ta prostřední je ozdobena na  předních blatnících egyptskými vlajkami. A to znamená jediné ... " Husní Mubarak, egyptský prezident ".  Ano.  A dokonce jej na okamžik vidíme přes otevřené okénko. No to je náhoda !  Stojíme jak opařeni ...

 

                                                     Salam alejkum !!!  

 

        ...  Sedíme v taxíku a řítíme si to s vysmátým Egypťanem do Starého Sharmu. Vysazuje nás na hlavní třídě a říká, že sem pro nás za tři hodiny přijede. Dobrá . Postupně se dostáváme do spletitých uliček a jejich obchůdků. Prodávají tu všechno možné, ale Petr si chce koupit pivo a tak koukáme hlavně po nějakých potravinových obchodech. Žádné tu ale nejsou. Ptáme se anglicky jednoho kolem jdoucího místního mladíka, kde by se zde dalo  koupit. " Á, bíra !!! To zde, se pivo nepije. Je tu veliké teplo a člověk by byl hned kaput ", odpovídá. Pochopili jsme. Pivo nebude. Zastavujeme se v Kodaku. Kupujeme podvodní fotoaparát na jedno použití.  Postupně vcházíme do jednotlivých obchůdků. Vadí mě tu, že nikde nejsou uvedeny ceny. Musí se tu smlouvat. A tento proces mi tak nějak nesedí. Když se zeptáte na cenu, tak Vám obchodník řekne cenu neúměrně vysokou a čeká, že budete smlouvat. A tak se postupně stávám jakousi manekýnou. Prodavač s úmyslem prodat cokoliv, na mě věsí i proti mému odporu všechno možné. Čelenky, šátky, šály ...  " Very nice, very nice, madam ! ", říká. " Kupte ! "  No musím říct, že  nakonec jednu ručně vyrobenou korálkovou čelenku jako dárek pro příbuznou  kupuji.

 

              Korálový ráj   •   Ras Mohammed   •   National Park

 

     Dnes se vydáváme navštívit světově známou podmořskou korálovou rezervaci v národním parku Ras Mohammed na jihu poloostrova. Park byl založen v roce 1983. Přijíždí mikrobus a cestou se zastavujeme ještě pro Italy. No to je radosti !  Štěbetající dvě malé děti, spousta zavazadel a co ještě ? Zdržení. Stavujeme se s nimi v půjčovně. A tak si zkouší různé ploutve a šnorchly. Dělejte !  Ať už jedem ! Myslím si.  A vyrážíme.  Opouštíme Sharm a je tu kontrola. Zase  vojáci. A to je dobře. Bezpečnost tu musí být. Po chvíli již vjíždíme monstrózní, z betonových monolitů složenou,  hvězdnou bránou do parku. Zasazená zde v poušti působí skoro magicky. První zastávka je u Mangrove Islandu u porostů mangrove. Ten je od nás oddělen úzkým průlivem. Je tu mělká voda a v kombinaci s bílým pískem má neskutečně krásnou tyrkysovou barvu. Pokračujeme až na nejjižnější bod Sinajského poloostrova ležícího na 27 stupni 43 minutě severní šířky. Momentálně jsme o 23 stupňů jižněji od Prahy.  Další naše zastávka je poblíž Solného jezera. K němu jdeme pěšky. " Dávejte velký pozor ! ", říká náš průvodce. Je tu spousta pastí v podobě jezírek, která vznikla propadem pevniny. V podzemí jsou zřejmě nějaké přírodní nádrže. Už se nemohu dočkat, jak svlažím svoje vedrem rozpálené tělo v jezeře. Má magickou barvu. Všichni jak na povel odkládáme svršky a hurá do vody. Jenže voda v něm je tak neskutečně ledová, že jít dál a ponořit se, se odvažuje pouze jeden člověk. Nemůžu pochopit, proč je tak studená, když polední sluníčko má takovou sílu.

 

     Poslední naše zastávka je na překrásné pláži jménem " Yolanda Beach ". Kotví tu spousta potápěčských lodí. Nachází se tu jeden z nejkrásnějších potápěčských rájů světa. Procházíme kolem budky s vojenskou hlídkou a jsme na místě. Voda se zdá být klidná. Vidím v dálce spoustu barevných špiček šnorchlů vyčnívajících nad hladinou. Tam to musí být jako na Václaváku ! Myslím si. Tak rychle do plavek a jdeme na to !  Už se těším. Hloubka vody je zpočátku sotva po pás. Nejhorší ale je, dostat se přes bariéru. Opírají se do ní silné mořské proudy a mlátí to se mnou jak s hadrem. Naráz se ocitám v úplně jiném světě. Okraj bariéry spadá téměř kolmou stěnou do stometrové hloubky. Je to hrozný pocit. Bojím se té hlubiny. Vidím pod sebou překrásné korály nezvyklých rozměrů a barev. Všude plavou ryby. Jsou tu i obrovské kusy. Něco takového jsem ještě nikdy neviděla.  Mám oči vykulené, div mě nevypadnou. Všude jen  nepopsatelná krása a s ní spojené nebezpečí ... 

 

       Určitě se sem někdy vrátím

 

                                                                   Helena

                                                              

                                                                       











 

17.02.2014 17:12:10
bilkovahelenaph
Copyright © 2009-2018 Helena Bílková. All rights reserved.

All published photographs are protected by copyright law. Their further use is possible only with the permission of the author.
Na všechny fotografie a články se vztahují autorská práva. Další šíření, kopírování nebo jiné použití je možné jen se souhlasem autora.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one