FOTOGRAFOVÁNÍ • CESTOVÁNÍ • MY PHOTOGALLERY • TRAVEL PHOTO • LANDSCAPE • MOUNTAINS
 

                     ISRAEL  PALESTINA
                         D
EAD SEA • RED SEA 

             Cestu do této země jsme plánovali s velkým předstihem.  Byla to v tomto případě chyba.  Nemohli jsme však tušit, že se tam přesně v tuto dobu politická situace vyhrotí  natolik, že bude nebezpečná ... 

          oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo 

                                                  TEL AVIV  •   EILAT  

         ...  než se objeví na displeji číslo přepážky pro odbavení  našeho letu s izraelskou leteckou společností EL AL do Tel Avivu, jdu okouknout, jak probíhá odbavení dřívějších  letů do této země. " Kam cestujete ? Do Izraele ? ", ptá se mně anglicky dívka asistující při odbavování poté, co jsem se přiblížila k posledním přepážkám.  " Ano, ale  později ", odpovídám. Asi jsem vzbudila podezření. Myslím si. Vidím jak cestující vyndávají ze svých zavazadel všechny věci na lavičku. Raději odcházím.  Sděluji Petrovi ať se připraví na pořádnou kontrolu. " Ať si nase ... ! ", odpovídá. Po dvou hodinách se řadíme do fronty  k odbavení. Stojí tu však cedule s nápisem "  Odbavení jen pro občany Israele ! "  Ukazuji slečně letenku a ta mě sděluje, abychom se zařadili. Dobrá !  Vše probíhá normálně. Vedle stojící maník stále s někým telefonuje a pak si nás vybírá i se zavazadly k prohlídce. Trvala dvě hodiny. Je to z bezpečnostních důvodů odpovídá slečna na náš dotaz, proč tohle všechno musíme.

 

         ...  cesta poznamenaná velkými turbolencemi končí v časných ranních hodinách na mezinárodním letišti Ben Gurion v Tel Avivu. No tak, konečně jsme tady. Náš plán se však mění a návštěva Jerusaléma se odkládá. Škoda !  Jdeme na transit. Dnešní náš cíl bude pobřežní město EILAT. Nastupujeme do mrňavé ATRky. Je to malé turbovrtulové letadlo pro 52 pasažérů. Z okna vidím právě startovat obrovský vojenský Herkules. Po něm jdeme na start my. Vrtule se s ohromným rachotem roztáčejí a za poměrně velkých vibrací se pomalu rozjíždíme. Stroj jde překvapivě rychle do vzduchu. Letíme nízko nad zemí. Nebo se mi to alespoň tak zdá. Vlevo vidím město Jerusalém. Zlatá kupole Skalního chrámu na Chrámové hoře je nádherně ozářená ranním sluníčkem. Letíme na jih. Pod námi je jen vyprahlá rezavě červená poušť. Krajina jako na Marsu. Tu a tam nějaké stavení. Nechtěla bych tu ztroskotat. Pomalu se blížíme k Mrtvému moři. Vidím jej už z dálky. Má krásnou tmavě modrou barvu. Je to nejhlubší proláklina na světě. Leží 400 metrů pod hladinou Středozemního moře a jeho hloubka dosahuje kolem 390 metrů. Slanost vody je v něm až 30 procentní. Pomalu vysychá. Ročně se jeho hladina sníží až o 70 centimentrů.  Dole pod námi se nám ukazuje nádherná scenerie v podobě různých solných útvarů a salin, které z výšky vypadají jako zbytky sněhu. Úchvatný kontrast tmavě modré, bílé a hnědočervené barvy !  Mrtvé moře ( hebrejsky " Moře soli " )  tvoří část údolí " Great Riff Valley " a působí jako gigantická vodní nádrž, která je zásobována vodami řeky Jordán. Podle staré legendy leží na dně tohoto moře pozůstatky měst Sodomy a Gomory, které byly Bohem zničeny, jako trest za hříchy jejich obyvatel.  Naše cesta se chýlí ke konci a přichází překvapení. V pozadí vysokých pouštních hor se  objevuje Rudé moře a na jeho pobřeží, na konci Akabského zálivu, překrásné město Eilat.  

 

   EILAT •  TECHNO • THE UNDERWATER          OBSERVATORY MARINE PARK

 

      Eilat se rozprostírá na dvanáctikilometrovém pruhu pobřeží Rudého moře mezi egyptskou a jordánskou hranicí. Je to překrásné město žijící turistickým ruchem se spoustou luxusních hotelů sloužících bohaté smetánce. Jezdí sem hlavně Amíci a Angličané. Němci tu nejsou. 

       ...  je krátce po osmé hodině ranní. Je tu již docela teplo na to, že je začátek března. Přicházíme k imigračním úředníkům. A hele jsou tu dvě mladé přísně vyhlížející vojandy. Po položení několika otázek v angličtině dostáváme povolení k pobytu na 14 dnů. Paráda ! Nejvíc se divily tomu, že cestujeme sami a bez zajištění ubytování cestovní agenturou. " Je tu spousta možností k ubytování ", říkáme. Zjistili jsme si to na internetu. Bereme bágly a jdeme po schodech do haly. Musím se převléct. Je mi vedro.  Vyrážíme do nového světa !  Do centra. Bohužel " Tourist Information "  jsou ještě zavřené. Z dálky vidíme nápis HOSTEL RED SEA. Bez váhání jdeme tam. Nevypadá nijak honosně, ale uvidíme. Vystupujeme po kovovém schodišti do třetího patra. V recepci sedí ještě trochu ospalý správce. Říká, že pracoval několik roků v Americe. Dobrá!  Hlavně, že se tu domluvíme. Hebrejsky bohužel neznáme. Bereme pokoj na počáteční tři noci. Pak se uvidí, až se tu trochu porozhlédneme. 

 

      ...  připravuji si malý batůžek a jdeme na obhlídku do centra. Naproti je veliký Shopping Centr - MALL HAYAM. Vcházíme dovnitř. A hele. Kontrola. Nahlížejí všem do tašek a tak i my musíme otevřít batoh. Je to prý kvůli bezpečnosti. Nedivíme se. ( za nějaký rok po naší návštěvě, přesně na tomto místě odpálil nějaký magorek výbušninu ). Nakupujeme něco na zub a pár piv a vracíme se na hostel. Trochu si zdřímnout po probdělé noci.  K večeru vyrážíme do ulic nočního Eilatu. Míříme východním směrem k jordánské hranici. Je odtud necelé dva kilometry. Procházíme promenádou kolem překrásných luxusních hotelů. Všude všechno svítí a bliká. Vypadá to tu jako v Las Vegas. Přecházíme zvedací most a za ním je vidět v dálce jordánské město AQABA. Máme v plánu ji navštívit. A též bychom se chtěli podívat do jordánského skalního města Petra. No uvidíme, jaké budou možnosti. Unaveni se pomalu vracíme zpět. Máme toho pro dnešek dost a tak jdeme zalehnout. Jenže po desáté hodině se dole pod námi rozjíždějí diskotéky a začíná pěkný brajgl. Duc, duc, duc, techno zní ze všech stran. Nepomůže nic, ani špunty do uší. Tento děs trvá bohužel až do ranních hodin. No, co naplat ? Vyspíme se až doma. Příští dny musíme zkorigovat. K večeru se vyspat a po desáté vyrazit do terénu. A je to. Celou noc se tu žije naplno. Mladí se veselí, holky tu chodí v noci samy. Nebojí se. Je tu klid. Nikdo nikoho neobtěžuje. To se mi líbí. Zdejší děvčata tu totiž musí absolvovat vojenskou službu. Jsou z nich vojandy. No nevím, co by tomu řekli ty naše...

 

      ...  čekáme na zastávce na autobus. Dnes hodláme prozkoumat další část pobřeží směrem na jih. Přijíždí  "patnáctka", která jede do města Taba,  na hraniční přechod do Egypta. Nastupujeme. Koukáme na všechny strany, kde uvidíme nějakou zajímavost. Vlevo míjíme reklamu s nabídkou plavání s delfíny. Týý, jode ! To by bylo něco. " Do toho bych šla ", říkám Petrovi. Po pár kilometrech jízdy vystupujeme u  vskutku nádherné, ve tmavé modři moře zářící, bílé dominantní kruhové věže, ve které se nachází podmořská observatoř - Underwater Observatory - Marine Park - EILAT.  Vstupné je poněkud vyšší, ale to, co tu uvidíme, bude jistě stát za to. Akorát nevím, zda nám celý dnešní den bude na tuto aktivitu stačit. Tak, a jdeme na to. Opět kontrola batožiny a můžeme vstoupit. V areálu se nachází obří vodní nádrže ve tvaru kruhu a různá akvária se spoustou ryb. Naše cesta vede nejdřív do Oceanária. Zde podnikneme dobrodružnou cestu na mořské dno. " Jakou řečí mluvíte ? ", ptá se paní u vchodu. " Anglicky !", odpovídáme. Bereme si jako jediní sluchátka a jsme uvedeni na sedačky. Nejsou obyčejné jako u nás. Jsou umístěny na hydraulice. Sedíme na zádech rejnoka. Musíme se připoutat. Netrpělivě čekáme, co se bude dít. Interiér kina je jako vystřižený z nějaké Verneovky. Všude samé potrubí, ventily, unikající pára a všelijaké zvuky.  Zháší světlo a představení začíná. Přes obrovské panoramatické plátno se přenášíme do kosmické lodi, letící vesmírem. Prolétáme kolem různých planet, roji meteoritů, černou dírou. Občas do nás a nebo my do něčeho narazíme. " Rejnoci " - sedačky sebou hází podle toho, co se na plátně děje. Je to vzrůšo !!!  Letíme kolem Slunce a blížíme se k Zemi. Několikrát ji oblétáme a míříme , kam jinam, do EILATU. Těsně nad vrcholky Sinajských hor se snášíme na samý konec Akabského zálivu. Děláme kolečko nad Eilatem a těsně míjíme věž observatoře. " Uf ! " To jsem se lekla, že do ní narazíme. Řítíme se do vody. Bum !  Klesáme ke dnu. Je úplně ticho. Slyšíme jen  bublání a pípání sonaru.

                 

  ...  proplouváme nějakým vodním labyrintem a končíme na dně přímo u tektonického zlomu. Stýkají se zde dvě zemské desky ( a to je skutečnost ). Africká a Arabská. Ty se o sebe třou, tlačí na sebe a dělají pod vodou pěknou paseku. Zrovna se koukáme na  " kamenný vodopád "...  

        Celá  akce byla velice efektní a připravila nám krásný zážitek. Odcházíme ven. Jsme oslepeni poledním sluníčkem. Kam teď ?  Do Coral Reef Tanku. Procházíme tento pavilon asi třikrát. Nemůžeme se totiž vynadívat na překrásné, pestrobarevné korálové rybky. Celý zdejší komplex Marine Parku slouží jako obrovská pozorovatelna podmořského světa. Jsou tu pavilony s nádržemi plnými žraloků, rejnoků, želv, tučňáků, ploskozubců, murén, perutýnů a já nevím jak se všechny ty ryby jmenují.

         ...   mám čelo nalepené na skle a pozoruji ho. Náhle změní směr a přiblíží se  ke mně. Kdo ?  No přece žralok !  Fuj, ty potvoro ! To jsem se tě lekla, div jsem si necvrkla. Krouží jich tu asi šest a  jejich zuby mě nahánějí strach.  Postupujeme dále. Nad námi se ladně pohybují máváním ploutví rejnoci. Jsou kouzelní !  Vypadají jako velicí ptáci nebo netopýři. Přecházíme do zdejšího největšího akvária ve tvaru kruhu o průměru asi 15 metrů. Je tu plno dětí. Chystá se totiž krmení ryb a tak jsou všichni nedočkaví. Ryby rejdí stále jedním směrem.  A hele, tady pod korálem vidím obrovskou murénu. Běžím za Petrem pro kameru. To musím nafilmovat. Otvírá svoji tlamu plnou ostrých zubů. Občas opustí svoji skrýš a ladným pohybem odpluje kousek dál, aby se nám ukázala v celé své kráse. Tento obrovský had má asi metr a půl a průměr těla kolem 15 - 20 cm. O kousek dál mám v záběru překrásně zbarveného perutýna. Pyšní se se svými ploutvemi jako páv. Je prudce jedovatý ..

 

             YELLOW SUBMARINE  • 

               •   Žlutou ponorkou 60 metrů pod hladinu moře

 

        Čeká nás nějvětší  " EKŠN " naší dovolené. Sestup  pod hladinu moře. Míjíme ceduli s nápisem: " Zakáz vstupu lidem s nemocným srdcem nebo slabou psychikou ! "  Tak to se nás netýká. My se na to šíleně těšíme. Vystupujeme na molo. Při vstupu do ponorky jménem " JACQUELINE "  jsme foceni. To pro případ pozdější identifikace !  Ponorka je dvacettři metrů dlouhá, sedm vysoká a tři široká. Váží kolem sta tun. Pojme 47 pasažérů, plus tři členy posádky. Vstupujeme dovnitř poměrně úzkým otvorem s otevřeným víkem  a po žebříku sestupujeme do útrob. Sedáme na určené místo k oknu. Probíhá krátká instruktáž a teď již můžeme. Kam ? No přece " vzhůru dolů !!!  "  Všude kolem to bublá a pomalu nabíráme směr útes. Vidíme skoro kolmou stěnu dolů. Postupně kolem ní sestupujeme. Zpočátku je korálová bariéra dobře viditelná, ale čím jsme hlouběji, tím je větší šero. Kolem proplouvají různé druhy ryb. Plujeme pomalu. Míjíme vrak lodi, na které jsou vidět značné usazeniny a rybami se to v útrobí jen hemží. V tom zahlédnu oknem něco červeného.  " Co to bylo ? ", ptám se Petra. " Viděl jsi to ? ". " Jo. A je to pořádný kus. Má dokonce červené ploutve a kyslíkový přístroj ", říká. Potápěč ! Dělá na nás před oknem opičky. Sundává si masku a nabízí mě trochu kyslíku. Díky ! Máme ho tady dost. Časem se dostáváme do největší hloubky, která činí aktuálně 64 metry.  Otáčíme se a musíme si přesednout na druhou stranu.  " Dávej pozor ať se nepřeklopíme ! ", říkám Petrovi. " Cha, cha, cha ... ", odpovídá. Je nás tu jen asi dvacet a tak sedíme každý u svého okna. Pomalu se dostáváme zpět k vraku a ponorka jde  nahoru. Pouští nám při tom  " Žlutou ponorku " od Beatles. Tak to je nářez !  Zážitek jako sviňa !!!  Vystupujeme ven. Dostávám krásnou fotografii z mého vstupu do ponorky a od kapitána ponorky " Jacqueline "  podepsaný • Dive Certificate • za absolvování podmořské cesty podél korálového útesu v Rudém moři.

   MALIBU BEACH
        CORAL REEF RESERVE
                                                                                    

        ...  včera jsme to trochu přehnali. Cítím slabotu. Vracíme klíč od pokoje a loučíme se s Izákem. Opouštíme rušné centrum a odjíždíme na jih. Včera jsme si dojednali nové ubytování. Jsme na místě. Na recepci sedí paní, ale bohužel neumí anglicky. Pořád něco mele a nakonec někomu telefonuje. Přichází borec a představuje se jménem Marek. Mluví anglicky a taky rusky. Pochází totiž z Kazachstánu. Podává nám potřebné informace a vede nás na pokoj. Říká, že tu nefunguje klimatizace. Stejně bychom ji nepouštěli, odpovídáme.

        ...  bereme pár věcí do batohu a míříme na naši oblíbenou pláž " MALIBU ". Jsme tu dnes první. Asi je moc brzy. Petr hned skáče do vody. Mě se tam moc nechce. Zdá se mi poněkud studená. Víc než dvacet stupňů nemá. Za našimi zády se něco děje. Koukám, že přicházejí potápěči. Je tu totiž potápěčská škola. Jdou do vody. Zkouší ponořit hlavu pod vodu. Jeden z nich si zřejmě lokl vody a tak se rozkašlal, že to chtěl vzdát. Mě se to včera taky podařilo. " Pojď do vody ! Něco krásného jsem objevil ", volá na mě Petr. Beru masku se šnorchlem a ploutve, které mi od loňska trochu vyrostly a vyrážíme. K bariéře. Je tu poměrně velká hloubka. Koukám na překrásné trsy korálů. Kolem obličeje mi plavou malé rybky. A hele !  Vidím hada !  Zmocňuje se mě šílený strach. Ukazuji Petrovi směr zpět a jako, když do mě střelí, obrovskou rychlostí se vracím směrem k pláži.  O kus dál vidím pod sebou na dně sedět skupinku šesti potápěčů. Koukají se  na mě. Zdravíme se. Konečně jsem se uklidnila. Pozoruji dva veliké nádherně modrozbarvené kusy ploskozubců. Předvádějí se přede mnou. Natáhnu ruku před sebe a v okamžiku jsou v nedohlednu. Naráz zaregistruji ve vodě něco, co si myslím, že sem určitě nepatří. Nemá to ploutve, ale čtyři chlupaté nohy. Tý voe !!!  Co to zase je ?  Vypadá to hrozně a blíží se to ke mně. Zvedám hlavu z vody a koukám. Světe div se !  Je to pes, vlčák.  Fuj ty potvoro ! To jsem se tě lekla, že se mi málem zastavil dech. Tento pes patří zdejšímu majiteli hotelu a stále tu běhá po pláži.

      ...   obloha je dnes jako vymetená po včerejší písečné bouři. Na dnešek hlasí až 35 stupňů Celsia. To se pomnějeme. Na rozdíl od Čech, kde je teď prý mínus dva stupně , hlásí Jana do telefonu. To se máme na co těšit !  Obraťme !  Dnes navštívíme  " CORAL REEF RESERVATION " - Korálovou rezervaci. Platí se tu vstupné. Zabíráme místo na pláži a jdeme prozkoumat terén. Prvně nás zaujalo molo. Je dlouhé asi 50 metrů. Na jeho konci jsou schody, které nikam nevedou. Končí metr pod hladinou. Zkouším vodu. Je přímo ledová. Brrr !  " Tam dnes asi nevlezu ", říkám Petrovi. Ale ani jemu se tam teď nechce. Vracíme se. Kdo to tady tak nahlas křičí ? Hele ! Rusandy. Jedna z nich ukazuje do vody a říká, že je tam had. Bu, bu, bu ... To není had. To je trumpeta neboli jehlice. Těch už jsem tu viděla. Jsou to dlouhé štíhlé ryby s prodlouženou tlamou. Jsou neškodné. Při pohledu z mola se však jeví lomem světla a vlnami jako vlnící se had. Překrásně zbarvené trsy korálů jsou jen pár centimetrů pod hladinou, ale sem se nesmí. Zde je přísný zákaz vstupovat. Smí se jen z mola po schodech do hloubky. " Mám nápad ! ", říkám Petrovi. " Jdu do sprch. " Co tam ? Proč, prosím Tě ? "  Zchladit se. Pouštím si na sebe úplně tu nejstudenější vodu. Ale i tato se mi zdá oproti té mořské teplá. S půlcentimetrovou husí kůží  se vracím. " Jdeme na to ! " , hlásím. Fouká dost silný vítr. Vlny narážejí do schodů. Tak nevím, aby to se mnou někam nešlehlo. Nasazuji masku a pouštím se ze zatajeným dechem do vody. Je ledová. Zpočátku se přidržuji  zábradlí a koukám pod sebe na tu hlubinu. Podle dvou dlouhatananánských sloupů držící toto molo odhaduji, že tu je tak 6 - 8  metrů ...

 

                            PŘEKVAPENÍ  •  DÁREK Z PŘEJEDENÍ 

 

       ...   vracíme se na hotel a kocháme se skoro až hypnotizujícím pohledem přes záliv, na zapadajícím sluncem do ruda ozářené hory, v Jordánsku. Fotíme a točíme jak zběsilí. Nádherná to scenerie !  Temně modré moře s kontrastní červenou. Vidím to takhle poprvé.   ... tak a šup pod sprchu. Začíná mě trochu otřásat zima. Petr mě překvapuje svýma chlupatýma myšlenkama.   " Teď ne. Dáme si napřed kafe ", odpovídám. Koukáme se na dnešní video a na dárky, které jsme koupili domů. Venku někdo raboší. Asi spravují vodu. Najednou někdo strká klíč do zámku a odemyká. Ty voe ! Co to je ? Přepadení ?  Nějaký vousatý muž otevírá dveře a ptá se: " Co tady děláte? Kdo vám dal klíč ? "  Tváří se dost divně. Jsme z něj v šoku. Někam telefonuje, aby si ověřil kdo jsme. Situace se vysvětluje. Jde opravit klimatizaci.  Omlouvá se a navazujeme hovor. Pár slov anglicky zná a tak říká, že byl v Praze. Moc se mu tam líbilo. Ještěže jsme si dali to kafe ...

      ...   sedíme v rybí samobslužné restauraci a dáváme si do čumáčku. Naložili jsme si různé saláty a od každého druhu ryb jednu. Tedy já. Petr si přibral víc.  Jsou různě upravené. Dušené, pečené, smažené. Krásně to tu voní. Odcházím si umýt ruce. A jéje. Zase nepoznám z hebrejštiny, které WC je pro ženy. Mám štěstí. Jsem tu správně. V restauraci zatím  ještě moc lidí není. Je těsně po poledni. Nikam nespěcháme a tak konzumace probíhá pomalu. Po chvíli zjišťuji, že mám  tak nějak dost a končím. Filmuji Petra, jak to do sebe láduje. Na závěr dáváme každý jednoho Macaba, tedy pivčo a po chvíli odcházíme. Připomnělo mě to restauraci v Las Vegas. Zaplať a jez dokud můžeš !  Avšak již cestou domů mě začíná bolet břicho. Asi jsem se přecpala. Nebylo nic lepšího než si lehnout. Jenže večer to vypadá tak, že budu muset jít hledat doktora. Nevím jestli je to žlučník nebo úplavice. Cvičí to se mnou. Venku je tma. " Ne k doktorovi nepůjdu ", říkám Petrovi, když navrhuje zda by to nebylo lepší k němu zajít. Mám svoje léky. Sypu do sebe Dologran a piju po půllitrech vodu. Jen čistou vodu. Chodíme až do dvou hodin do rána po chodníku než se situace stabilizuje a začíná se zlepšovat. Dostala jsem za vyučenou. Již nikdy !!!

 

                                 SHALOM  ISRAEL !   •   LOUČENÍ

 

      ...  dnešní hladina moře je úplně klidná. Jsme na Malibu Beach dnes naposledy. Večer odlétáme do Tel Avivu. Musíme si to užít. Dnes je neděle a tak se sem hrnou návštěvníci. Někteříi jen na čumendu. Zjišťujeme, že jsou to Rusové. Hodlám jít ven z vody, když tu vidím jak krmí ryby. Usedám tedy na velký kámen, sundávám brýle a koukám se. Petr vše filmuje. Voda se tu skoro vaří. Ryby vypadají, jako by se zbláznily. Některé vyčuhují skoro do půlky ven nad hladinu. Jsou to obrovští macci, krásné modrozelené barvy. Perou se o každý kousek chleba vhozený do vody. A podotýkám, že je tu krmení ryb zakázáno, jak je vidět na cedulích. Růsákům to ale nevadí. Představení trvá skoro půl hodiny. Vlčák - potápěč běhá po břehu sem a tam. Asi nechápe. A já ?  Sedím ve vodě a ryby mě skáčí málem do náruče.

 

          ...   opouštíme terminál letiště a nastupujeme do autobusu.  Objíždíme skoro celé letiště .  " A hele !  Tamhle stojí Jumbo ! ",  říká Petr a ukazuje na ně. Tím my ale neletíme, bohužel. Náš autobus se ale nečekaně blíží k němu a zastavuje. Ty voe !!!  To si dělají prdel ?  Ne, nedělají.  Je to sen ? Sice jsme s ním již letěli do Ameriky, ale do Prahy taková letadla nelétají, říká. Teď vidíme jak je obrovské. Vystupujeme po schodech nahoru. Je jich snad padesát  !  Pořád tomu nemůžeme uvěřit. Ocitli jsme se tu asi omylem a nebo to naše letadlo, co jsme s ním měli letět, kleklo. Jsme uvedeni na naše sedadla. Tak a je to. Můžeme letět. Jenže tu čekáme již hodinu a nic se neděje, jen tu pobíhají nějací chlápci s aparátem a dohadují se. Že by něco nebylo v pořádku ?  Začínám mít trochu strach. Že by bomba ? Ty můj Bože !  Konečně nastupuje asi deset v oblecích oblečených mužů a steward je vede do Bussines Class. A my, ač tomu nechceme věřit, se dostáváme za obrovského hřmotu motorů do vzduchu a míříme si to kam ? No přece do PRAGUE.                                                                               

                                                                                                           Helena

  

                                                                      

 














 

17.02.2014 18:13:35
bilkovahelenaph
Copyright © 2009-2018 Helena Bílková. All rights reserved.

All published photographs are protected by copyright law. Their further use is possible only with the permission of the author.
Na všechny fotografie a články se vztahují autorská práva. Další šíření, kopírování nebo jiné použití je možné jen se souhlasem autora.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one