FOTOGRAFOVÁNÍ • CESTOVÁNÍ • MY PHOTOGALLERY • TRAVEL PHOTO • LANDSCAPE • MOUNTAINS
                   

               
 United States of America 

                Spojené státy americké
 

      Během naší dlouhé cesty, která započala na západě u Pacifiku a skončila na východě země u Atlantského oceánu, jsme navštívili všechna velká města a překrásné národní parky v 16ti státech USA  ( California, Nevada, Arizona, Utah, Idaho, Wyoming, Montana, South Dakota, Minessota, Wisconsin, Illinois, Indiana, Ohio, Pennsylvania, New Jersey, New York ) a Kanadu, resp. Ontario s kanadskou částí Niagarských vodopádů. Byla to velice dobrodružná cesta při níž jsme podnikali výstupy na hory, koupali se v řece  Colorado, hýřili v kasínech  Las Vegas, sjeli Niagarské vodopády a taky málem přišli o život, při usnutí řidiče za volantem.

 

      Severní Amerika jako samostatný světadíl z geologického hlediska moc dlouho neexistuje. Kdysi dávno tvořila s Evropou jediný celek. Když se objevila trhlina  v zemské kůře, část zemské kry se začala pomalu oddělovat . Tzv. litosferická deska zvolna postupovala k severozápadu. Proláklinu mezi vzdalujícími se kontinenty vyplnil Atlantský oceán. Objevem nových zemí za Atlantským oceánem začala éra novověkých dějin, v nichž se propojují osudy Starého a Nového světa.

 

      Dějiny Ameriky jsou staré jen něco málo přes 500 let. Rozhodující datum určující objevení Ameriky je rok 1492, kdy připlul Kryštof Kolumbus ke břehům ostrova, který pojmenoval na San Salvador - Svatý Spasitel. V domnění, že je v Asii - Zemi velikého Chána, vlastně připlul do oblasti Karibiku, k dnešním ostrovům Kuby, Jamaiky a Espaňoly ( Haiti). Nová země - America však dostala jméno po mořeplavci Amerigo Vespuccim, který byl původem Ital. Nevěřil tomu, že Kryštof Kolumbus objevil Asii. V jednom dopise svému příteli napsal: 

 " Tato krajina je nádherná, pokrytá množstvím zelených stromů, kterým nikdy neopadává listí a vydávajících po celý rok různé ovoce lahodné chuti. Je tu také množství překrásných barevných květů a ptáků. Taktéž ženy "  Indiánky " tu chodí úplně nahé a zahrnují nás stálými projevy přízně. Opravdu jsem uvěřil v pozemský ráj ! " 

 

                Dobytí nového kontinentu - odlet za velkou louži

 

     ... je přesně 11:15 hod. středoevropského času a náše Jumbo Jet - Boeing 747-400 se odlepuje od země. Proráží oblačnost a nabírá výšku. Čeká nás dlouhý let až na západní pobřeží USA , do californského Los Angeles.  Přelétáváme Island. Je úplně jasno, tedy perfektní viditelnost. Začíná boj o místo u okna. Postupně se střídáme a půjčujeme si dalekohled, abychom se pokochali krásou ostrova. Zanedlouho jsme nad Grónskem. Vidíme nádhernou krajinu se zasněženými horami, hlubokými fjordy a masívy plovoucích bílých ledových ker. Ty jsou na tmavé modři přímo fascinující.

     ...  buchnutím razítka do pasu končí proces s americkým imigračním úředníkem. " Tak a jsme v Americe ! "  Dobrodružství může začít. Hurá !  Máme nepopsatelnou radost, vždyť vidět Ameriku je snem každého cestovatele. Vykuleně koukáme kolem sebe. Vznikl zde totiž velký časový posun. U nás je už deset večer a zde teprve jedna po poledni. Den se tak protáhl o 9 hodin. Čili bude mít 33  místo 24. Sedáme na autobus a jedeme do Avisu pro auto. Bereme Chevrolet, zhruba pětilitr s klimatizací. Pro větší pohodlí. Paráda !  Naše cesta vede kolem pobřeží přes Santa Moniku a Malibu.

     ...   krásná paseka. Kam jít ? Všude kolem dobrá divočina.  Míříme na okraj lesa. Co to ? Nějak se mi tu špatně dýchá. Kvete tu zrejmě nějaký strom, co mi vadí. Bereme stan a s konečnou platností jej stavíme přímo u závory. Večer jsme k ní postavili tašku s odpadkama. K smrti unaveni zalézáme do spacáků. Spánek se ale ne a ne dostavit. Měsíc je v úplňku. Nějak kolem půl noci vidím přes stěnu našeho stanu veliký pohybující se stín. Slyším, jak se něco, nebo někdo hrabe v tašce. Zmocňuje se mě strach. V tom se mě Petr ptá: " Kam jsi dala tašku s jídlem ?" Šeptám, že ji má vedle sebe u nohou. Aha. V ten moment je mi to jasné. Medvěd ! Srdce mi buší až v krku. Choulím se do klubíčka a strkám hlavu Petrovi do klína. Jenže strach má velké oči a mě se dostavuje pocit nutkání jít na záchod. Když už si myslím, že to nevydržím,  říkám to Petrovi. Ten na to : " Teď nemůžeš, vydrž to ! "  Asi po čtvrt hodině šramocení ustává. Petr vykukuje ven ze stanu a říká: " Nic už tu není, běž ! "  Vylézám ven a přisedám za první strom. Promiňte mi, konám svoji potřebu.

 

         ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

 

      ...  tak a jdeme do toho !  Čeká nás  " Brána do Orientu "  nebo-li  " Paříž Západu "  a to:  nejkrásnější město Ameriky, San Francisco. Jenže dnes mi není zrovna nejlíp. Nevím,  jestli to nedělají ty padáky na silnicích. Projíždíme totiž město křížem krážem. Chudáci řidiči. Musí zastavit a dát přednost v jízdě v tom nejprudším kopci. V úhlu skoro 45 stupňů. Děsný !   ... a nebo, že by na mně tak záporně působil tektonický zlom " San Andreas Fault " ? Ano. Ten totiž nejvíce ohrožuje tuto oblast zemětřesením. Cítím v sobě pořád takový neklid. Zajíždíme do garáží na Bay Street a teď půjdeme po svých. Procházíme jeden z největších přístavů na světě, který má kolem padesáti terminálů tzv. Pierr. Kolem druhého největšího mostu " San Francisco - Oakland Bay Bridge "  se dostáváme do čtvrti mrakodrapů. No to je bludiště ! Jen název ulice nás vyvádí ven. V China Town jsme překvapeni velice nízkými cenami, zvláště za elektroniku. Odpočíváme v parku před chrámem Sv. Petra a Pavla a dále kolem mrakodrapu Transamerica Pyramid se vracíme pomalu zpět. Na nábřeží dáváme konečně první točený pivo. Při cestě do garáží vidíme dav lidí smějících se před obchodem. Nakukuji dovnitř a co nevidím. Maník za kamerou fotí baculatou Američanku. Fotomontáží z ní udělá  " girl na kawasaki " a je to. Použije totiž jen její obličej. Napadá mě, co kdybych se nechala vyfotit s americkým presidentem ?  Kdyby tu nebylo tolik těch čumilů, šla bych možná do toho. Pak bych se doma chlubila fotkou s panem presidentem, ale stejně by mě to nikdo nevěřil.

 

           Yosemite •  Half Dome • El Capitan

 

          

         
   ...  právě sjíždíme do překrásného ledovci vytvořeného Yosemitského údolí a posloucháme   " Conquest of Paradise 1492 " -  Dobytí ráje, od Vangelise. Složil tuto muziku k filmu " Kryštof Kolumbus ", který byl uveden do kin k 500. výročí objevení Ameriky. Je překrásná a  tajemná. No a právě teď to  "sedí". My vlastně taky objevujeme Ameriku. Je tu nádherná divoká příroda, kaňon říčky  Merced,  Yosemite Falls  ( třetí nejvyšší vodopád na světě ), napravo příkře spadající stěna  Half Domu - 2695 m.n.m. a nalevo největší žulový monolit na světě  El Capitan - 2307 m.n.m.  Je to kolmá stěna o výšce 1100 metrů.   ...  tak a teď stojíme přímo pod ní. Pokouším se vylézt alespoň metr nebo dva nahoru. Ale nějak se mi nedaří. Peťa říká, že Míra Šmíd byl šikovnější. Podnikl tu první zimní sólo výstup a to jednou z nejtěžších cest v této oblasti. V té době možná i světa. Bohužel v roce 1993 se mu tato stěna stala osudnou. Při pokusu o prvovýstup se zřítil z výšky asi 300 metrů. Byl jedním z našich nejlepších lezců.

 

       ...   je krásné mrazivé ráno a my vyrážíme z kempu na  " John Muir Trail ", trek vedoucí na vrchol Half Domu. Hned za kempem se pase poměrně velký kus  jelena  Vapiti. Vytahujeme kameru a točíme ho. Má krásné sametové paroží. Nástup na trek je v začátku celkem pohodový. Postupně ale nabíráme výšku. Již podruhé přecházíme řeku a nad námi se objevuje první  asi stometrový  vodopád    " Vernal Fall ". Sluníčko začíná přitápět. Cestou nahoru potkáváme krotké veverky. Žerou člověku přímo z ruky. " Bereme to příliš rychle nahoru  ! ", říkám. Začíná se mě točit hlava. Po včerejšku nejsem zrovna v nejlepší formě.  Naštěstí mě ochlazuje vodní tříšť z blízkého vodopádu. Vystupujeme po schodech až k jeho hraně.  Pohledem dolů vidíme obrovské davy lidí vystupujících nahoru. Sluníčko je už poměrně dost vysoko a tak hřeje jak ďas.  Blíží se traverz  kolem dalšího obrovského, hukotem až strach nahánějícího vodopádu, jménem  " Nevada Fall "  ( 140 m vysoký ).  Jsme v 1800 metrech.

 

               Tioga Pass  •  Mt. Whitney  (  4418 m.n.m. )

 

            ...    po Tioga Road se dostáváme do nejvýše položeného sedla v Californii, možná i celých státech. Zastavujeme. Jsme ve výšce  9945 stop neboli  3031 m.n.m.  Čeká nás dlouhatananánský sjezd dolů,  k jezeru Mono Lake. Skoro kilometr převýšení.    ...  " zde ne. U těch děr ne ! ", říkám Petrovi. Nacházíme se totiž na tábořišti, přímo pod pohořím Sierra Nevada a hledáme vhodné místo pro postavení stanu. Budeme zde totiž nocovat. Bojím se. Je tu spousta jedovatých chřestýšů a z hadů já mám přímo panický strach.  Odcházím k nedalekému potůčku, abych se trochu osvěžila. Poměrně brzy zaléháme. Musíme být na zítřejší výstup na Mt. Whitney odpočatí. Čeká nás 2600 m převýšení !   ...  A je tu ráno. Ještě za tmy dáváme do auta všechny věci,  jen stan tu zůstává. Odjíždíme nahoru k Portalu na parkoviště, poblíž kterého začíná trek. A jdeme do toho !  Stoupání zvládáme poměrně dobře a teplo ještě žádné není. Přicházíme k ceduli, na které je napsáno, že dál se smí jen s permitem ( povolení k výstupu ). A jéje !   Ten my bohužel nemáme. No a co ? Půjdeme dál a až nás někdo zastaví,  tak se nějak domluvíme. Přicházíme k hornímu kempu. Je tu pár trekařů. Podle Amíků se jde tento trek tři dny, aby byla možnost postupné aklimatizace. No jo ! Jenže my jdeme jen se svačinou a pitím, protože se musíme do tmy vrátit. Tak uvidíme. Pokračujeme dál. Zjišťuji, jak mi rázem ubývá sil. Motá se mi hlava a chce se mi tak nějak, no hodit šavli. Začínám tušit, co bude. " Vrátím se, už dál nejdu !", povídám.  Po delším váhání se bohužel rozdělujeme a já  ve výšce kolem 3900 metrů beru směr zpět.    ...   do kempu přijíždíme až za tmy. 

              Zajíždíme na označené místo, ale náš stan tu není. No, to snad není pravda ! Rozhlížíme se ve směru světel reflektorů, ale opravdu tu nic nevidíme. Petr se vrací zjistit číslo stanoviště,  jestli jsme náhodou nezajeli někam jinam. Číslo souhlasí, ale stan je fuč !  Chvilku ještě zmateně běháme po okolí s baterkama, ale nic nenacházíme. Co teď ? Kde budeme spát ? Jsme k smrti unaveni a tak nacházíme jediné řešení. Já se vyspím v autě a kluci budou spát na lavičkách. Jenže v autě je takové vedro, že se v něm spát vůbec nedá. Obracím se z jedné strany na druhou a ne a ne zabrat. Je ráno. Přemýšlíme co dělat. Na jídlo nemáme vůbec pomyšlení. Sousedé říkají, že našli svůj stan o kus dál. Že by ten náš taky odnesl vítr ? Vydáváme se jej hledat. V okolí jsou rozesety obrovské balvany. Jeden druhému se za nimi ztrácíme.  Po chvíli vidím Petra se stanem  nad hlavou. Volá na mě:  " Mám ho   ! Hurááá ! "

 

                 ...   Cesta do pekla •  Death Valley •  Údolí smrti  ...

 

                      

 

    Vjezd pouze  na vlastní triko, dostatek vody, vypnout klimatizaci - to je doporučeno motorizovaným návštěvníkům této nejteplejší oblasti. No, promiňte mi. To bychom tu asi zdechli. V autě máme i přes zapnutou klimatizaci přes 40 stupňů. Zastavujeme u nejkrásnější  " Danteho vyhlídky",  u Zabriskie Point. Vystupujeme ven. Tak to je nářez ! Lapu po dechu a cítím proudy stékajícího  potu. Sluneční paprsky píchají jako tisíce špendlíků na každý kousek mé odhalené kůže. Je to k nevydržení. Běžíme na vyhlídku a po chvíli opět naskakujeme do auta a rychle pryč. Vše musí proběhnout velice rychle. Zavřít dveře a pustit klimatizaci. Po chvíli se dá alespoň trochu dýchat. Cestou kolem  Vizitor centra  vidíme ukazatel teplot. Protíráme si oči, jestli náhodou nevidíme špatně. Ne nevidíme. Venkovní teplota ve stínu tu dosahuje ve tři hodiny odpoledne 54,9 stupňů a po chvilce šplhá dokonce na 59,84 st. Celsia. Petr vše dokumentuje na video. Potkáváme tu skupinku Čechů. Říkají, že jedou z Las Vegas a tam prý bylo včera taky 54 stupňů. Tak to se máme na co těšit. Tam totiž budeme večer pokračovat.

 

                                      " Las Vegas  -  město snů !  "

 

 

   ...  po delší době strávené v Californii přejíždíme hranice s Nevadou. Rozdíl mezi oběma státy vidíme hned na první pohled. Míjíme nevadskou jadernou střelnici a do Las Vegas se dostáváme až za tmy. ( Las Vegas znamená prohraná výplata.)Projíždíme dlouhou hlavní třídou plnou luxusních hotelů, heren a kasín. Všechno tu bliká a svítí. Je to nekonečný ohňostroj miliónů barevných žárovek !  Prostě nádhera !  Jen netuším, zda se nám tu podaří někde zaparkovat. Nakonec místo přece jen nacházíme. U " Excaliburu ". Jdeme na večeři do samoobslužné jídelny. Po zaplacení pár dolárků tu můžeme sníst vše, co chceme. Tak to je něco pro nás !  Ale  máme jen velké oči. Ve skutečnosti  se toho do žaludku moc nevešlo. Přesto se nacpaní až k prasknutí pomalým tempem potácíme ven.

     ...   procházíme jednu hernu za druhou. Konečně taky  jdeme zkusit štěstí. Usedáme k jednorukým banditům a sázíme. A hele, na Petra se usmálo štěstí. Po vhození pár čtvrťáků se mu začínají sypat mince. " Hurááá !" Vyhrává padesát dolarů !  Máme nepopsatelnou radost.

     ...  " já se na to vyseru ! ", zaslechneme při toulání v jednom z kasín. Peťa bleskově reaguje na češtinu a odpovídá: " Já taky ! "  Rozvíjí se rychlý hovor mezi námi a čtyřmi Čechy. Jsou to studenti. Zítra se chystají do Údolí smrti. " Tak si to tam užijte ! ", loučíme se s nimi.

 

                                Sjezd Niagarských vodopádů

 

       ...   dostáváme razítka do pasu a vstupujeme na území Kanady. Přecházíme most  " Rainbow Bridge " nad řekou Niagara,  tvořící hranici mezi oběma státy a kocháme se překrásným pohledem na vodopády. Zleva vidíme burácející Americký vodopád a napravo v dálce před námi, kam směřujeme, je v oblacích vodní tříště  kanadský vodopád zv. Koňská podkova -  Horseshoe.  Cestou nás upoutává plakát s nabídkou splutí Niagarských vodopádů v  ponorce. " No, do toho bych šel !", říká Petr. Ani já nejsem proti a tak se jdeme informovat na cenu a trasu. Vše je nám vysvětleno, volná místa ještě jsou a tak po zaplacení odcházíme s ostatními do jakéhosi podzemí. Agent  volá vysílačkou, zda se můžeme jít nalodit. Zjišťuji, že se mi začínají třást kolena. Začínám se bát. Hrozně se totiž bojím volného pádu. " Ty jode, to jsem se nechala do čehosi naverbovat ", říkám Petrovi. Vykuleně koukáme na monstra v podobě ponorky. " Tak nastupujte dovnitř prosím a pořádně se držte !", říká průvodce. Dveře se zavírají a začínáme se rozjíždět. V okamžiku nabíráme ohromnou rychlost a řítíme se tunelem po kolejích. Tak teď jsme projeli pod řekou. Rychlost se zpomaluje a začínáme stoupat. Po chvíli vyjíždíme na povrch. Následuje prudká rána a jsme na řece. Všude kolem jen samá voda, která nás unáší dál po proudu Niagáry. Během několika minut se blížíme  přímo ke hraně vodopádu. Cítím obrovský nával adrenalinu. Koukám se na okolní břehy a v duchu si myslím. Jo, kdyby to šlo, vyskočila bych ještě. Chytám Petra za ruku a očekávám to nejhorší. Pád ! Tak teď to bude !  Teď ! Teď !  A  padáme ! Všichni řvou jak pominutí, včetně mě. Toto ohromné vzrůšo trvá  několik dlouhých sekund. Ježíš Maria, to bylo něco !  Všude kolem se vaří voda. Podplouváme zase pod řekou a vynořujeme se.  Před námi je molo s jeřábem, který nás má vytáhnout ven. Kolem běhají tři maníci v montérkách a zahakují lana. Visíme ve vzduchu, ale v okamžiku opět padáme a hluboko se potápíme.  Co je to za blbce!  Co to s náma vyvádějíí ? Tak až na podruhé se daří. Jsme na suchu.  Svítí zelená a  dveře se otvírají. Vystupujeme ven  a agent se  nás ptá, jaké to bylo.  Parádní, odpovídáme. Otevírá zamaskované dveře a my se ocitáme na silnici.  Tak a je to.  Všechno to byla jen a jen dokonalá fikce !

 

                                                                                        Helena

                                                                                              





















 

17.02.2014 19:00:48
bilkovahelenaph
Copyright © 2009-2018 Helena Bílková. All rights reserved.

All published photographs are protected by copyright law. Their further use is possible only with the permission of the author.
Na všechny fotografie a články se vztahují autorská práva. Další šíření, kopírování nebo jiné použití je možné jen se souhlasem autora.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one